Poprvé jsem usedl do kajaku v pěti letech a už v něm zůstal...

K vodě mě přivedli rodiče, jak už to tak u menších sportů bývá. Můj táta dlouhé roky reprezentoval Češkoslovensko a ČR na vrcholných akcích a dokonce se účastnil Olympijských her v Barceloně 1992.

Těžko si vzpomenu, kdy jsem s pádlováním začal, ale moje babička říká, že mě viděla v pěti letech šplouchat se na malé loďce po vodě. Tím to vše začalo a já se kajaku věnoval čím dál tím víc. Od počátku reprezentuji oddíl USK Praha vodní slalom ve kterém mě až do roku 2013 trénoval můj táta. V letech 2013 až 2021 jsem se připravoval pod vedením Miloslava Říhy. V současnosti trénuji po boku Jířího Prskavce a Ondry Tunky pod taktovkou Jiřího Prskavce st.

První úspěchy se začaly dostavovat již v žákovských kategoriích a brzy přešly do kategorie juniorů. Poprvé jsem mohl reprezentovat na mistrvoství Evropy v polském Krakowě ve svých šestnácti letech. Největší úspěch přisel o rok později, na mistrvoství světa v Solkanu, kde jsem obsadil 4. místo v individuálním závodě a 2.místo v závodě družstev. Následovala reprezentace do 23 let, která vyvrcholila ziskem zlaté medaile na ME do 23 let 2011 v Banja Luce v závodě týmů a 4. místem na ME do 23 let 2012 v Solkanu.

Reprezentační kariéra v družstvu seniorů začala již v roce 2010, kde jsem se jako jednadvacetiletý představil na MS dospělých a obsadil kvalitní 16. místo. Velké úspěchy přisly v roce 2014, když jsem vybojoval 2. místo na ME ve Vídni, skončil jsem 2. v celkovém hodnocení světového poháru a získali jsme 2. místo v týmovém závodě na MS v americkém Deep Creeku. Po zranění ramene a následné operaci na podzim roku 2014, jsem se do reprezentace probojoval znovu v roce 2016 a navázal na předchozí úspěchy. V týmovém závodě na ME jsme zvítězili a celkově jsem skončil druhý v celkovém hodnocení světového poháru.

Životní výsedky přinesl rok 2017. Na mistrovství Evropy jsem obsadil 5. místo a zvítězili jsme v týmovém závodě. Jako první český kajakář jsem dokázal zvítězit v celkovém hodnocení světového poháru, především díky třem vítězstvím v Praze, Augsburgu a Ivrei. Na mistrovství světa jsem si dojel pro úžasné druhé místo v individuálním závodě a v týmovém závodě jsme znovu nenašli přemožitele.

​

V roce 2018 jsem si dojel pro stříbro na domácím mistrovství Evropy v pražské Troji, což pro mne byl jeden z vrcholů sportovní kariéry. Hlavně díky úžasné atmosféře, která v Troji panovala. V týmovém závodě jsme navázali na přechozí úspěchy a potřetí v řadě jsme se stali mistry Evropy. V celkovém hodnocení světového poháru jsem obsadil třetí pozici. Na mistrovství světa jsem si dojel pro sedmé místo v individuálním závodě a týmovém závodě jsme vybojovali bronzové medaile.

​

Rok 2019 byl znovu v mé kariéře přelomový a velice úspěšný. Zvítězil jsem na mistrovství Evropy jak v indivuduálním závodě, tak v závodě týmů. Znovu jsem ovládl celkové pořadí Českého poháru a ve světovém poháru jsem si znovu dojel pro celkové třetí místo. Na mistrovství světa jsem si dojel pro stříbrnou medaili v týmovém závodě a pro skvělé šesté místo v individuálním závodě.

​

Ve velice specifické sezóně 2020 jsem obsadil 6. místo na mistrovství Evropy v pražské Troji a dojel si pro 5. místo na světovém poháru ve francouzském Pau. 

​

Znovu skvělý pro mne byl rok 2021, když jsem hned z kraje roku získal tři zlaté medaile na mistrovství Evropy v italské Ivrei. Kromě vítězství v závodě týmů a individuálním závodě, jsem přidal i premiérové vítězství v extrémním slalomu jako vůbec první kajakář historie. Velice se dařilo i na scéně světového poháru. Díky dvou vítězstvím ve slalomu a jednomu vítězství a dvěma druhým místům v extrémním slalomu jsem dokázal celkově ovládnout obě tato prestižní celková hodnocení. 

​

V roce 2022 jsem si dojel pro zatím životní úspěch. Po vítězství v týmové soutěži na mistrovství Evropy v Liptovském Mikuláši a vítězství ve Světovém poháru v Polsku, jsem si na mistrovství světa v německém Augsburgu na legendární trati Eiskanal dojel pro titul mistra světa. Tento úspěch mi také zajistil titul Kanoista roku a 8. místo na Sportovci roku České republiky.

​

Rok 2023 se nesl zejména ve znamení úspěchů ve Světovém poháru, kde se mi podařilo být čtyřikrát na podiu z pěti závodů a tím si také zajistit již třetí celkové vítězství v tomto prestižním seriálu. Kromě tohoto úspěchu jsem si také dojel pro bronzovou medaili v kajakcrossu na ME v rámci Evropských her v polském Krakově.

V letech 2013 a 2020 jsem obsadil druhu pozici v anketě sportovec roku ČVUT a v letech 2014, 2016, 2017, 2018, 2021 a 2022 toho hodnocení celkově ovládl. 

​

Chceš o mně vědět víc? Tak sleduj mé sociální sítě!

​

​