© 2019 Vít Přindiš

Austrálie twenty16 2/3 - čas letí jako splašený

February 13, 2016

Přijde mi to skoro až neskutečné, jak rychle tu ten čas plyne. Pro mě je to jako včera. Připravoval jsem se na nejdelší soustředění, jaké jsem do té doby zažil. Balil jsem poslední věci a poctivě kalkuloval každé kilo, protože jsem do Austrálie slíbil dopravit i novou loď pro kamaráda, kanadskou legendu a mistra světa Davida Forda. Asi si dokážete představit, co jsem si na dva měsíce mohl zabalil, když můj váhový limit byl třicet kilo a pětadvacet mi hned sežraly lodě a pádla...

 

Teď už jsem zdárně za půlkou, lépe a přesněji řečeno mám za sebou čtyřicet pobytových dní. To málo oblečení co jsem si s sebou vzal, jsem již několikrát vypral a přibližně stejné množství jsem si raději dokoupil. Váhový limit by snad na cestu zpět měl být v pořádku.

 

Proč mi to letos tak utíká, když se víceméně každý den opakuje a z jednoho třífázového tréninku jdeme do dalšího? Posledních několik dní nad tím usilovně přemýšlím a důvodů jsem našel hned několik.

 

První a nejzásadnější je: prostě mě to ježdění tady hrozně baví.  Celkově si pobyt užívám. Jsem tu počtvrté, ale mám z toho jiné pocity než v minulosti, nevím proč, na to jsem zatím nepřišel.

 

Další podstatný důvod jsou lidé. Nejsem od začátku s těmi samými, pěkně se mi to tu míchá. První tři týdny jsem strávil s kamarády Matem, Domcou a Levim ze Slovenska. Byla to nejlepší aklimatizace jaká mohla být. Hromada srandy, poctivých tréninků, pohody a dobrého jídla. Moc jim za to děkuji. Následně se konečně po měsíční odmlce sešla naše tréninková skupina, téměř kompletní, chyběl nám totiž trenér. Na toho teprve přijde řada. Společně jsme se přesunuli na nové místo a začali bydlet spolu. Týden nás těšil svou přítomností kamarád Mára. Vozíčkář, který i přes svůj handicap cestuje po celém světe s kajakem a jezdí všude kde se dá. Dokonce se vypravil na kajaku i do srdce Sydney. Nasedl u opery a namířil si to přímo pod Harbour bridge. Obrovská poklona! Po jeho odjezdu nezůstala postel volná na dlouho. Pár dní na to za námi přijela mladá novozélandská raketa a velká naděje kajaku Zack. Konečně tak máme někoho, kdo za nás umyje nádobí a udělá věci, do kterých se nám moc nechce. Prostě úděl nejmladšího. A konečně, téměř na samém konci období, které popisuji přijel náš trenér Pytlák i s týmovým fyzioterapeutem Tomášem. Na oba jsem se už vážně dost těšil. Tělo z tréninkové zátěže bolí a rady ze břehu jsou neocenitelný přínos.

 

Neméně podstatná věc, která rozbila monotonii, jsou závody Australian Open, které se tu minulý víkend odehrály. Pro letošní rok si Austrálii vybrala, jako svoji tréninkovou destinaci většina světových závodníků a závod měl tak patřičnou úroveň. Z první patnáctky světového rankingu chyběli pouze čtyři lidé. I když jsme šli do závodu z plného tréninku, podařilo se mi ho velice dobře odjet. Dokonce tak, že jsem všechny porazil a vyhrát nádherný bumerang. Druhá stránka vítězství, byla povinnost absolvovat dopingovou zkoušku. Naštěstí se mi to povedlo rychle a mohl jsem si užít zasloužený nedělní odpočinek.

 

Zbývají mi poslední tři týdny před cestou domů. Už teď vím, že to uteče rychleji něž bych chtěl. Čekají mě druhé velké závody Oceanian open a ještě hromada tréninků, ale i zábavy a zážitků. Chtěl bych tady toho tolik stihnout, ale.... asi sem budu někdy muset vyrazit bez lodě, půjčit si auto a několik týdnů cestovat po krásách Austrálie, které jsou pro mě momentálně tak blízko a zároveň tak daleko.

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv