© 2019 Vít Přindiš

Konec počítání...finále se blíží

May 1, 2016

Dal jsem si s tímto příspěvkem trochu načas. Ne proto, že bych nevěděl co napsat, spíš jsem chtěl uplynulé události hodnotit a popisovat s lehkým nadhledem. Mám za sebou neoblíbené nominační závody a hrdě můžu říct, že jsem zpět v reprezentačním týmu! Ale co dál? To je teď ta nejsprávnější otázka. Jak jsem již psal v minulém příspěvku, účast v týmu nám pouze dává šanci ukázat se na mezinárodní scéně. Já se na tu šanci letos ohromně těším a hodlám ji využít co nejvíc to půjde.

 

Před hodnocením závodů se však pojďme malinko vrátit v čase. Nemusíme daleko. Stačí skočit o jeden rok dozadu. Ať už o minulé sezóně řeknu, že byla sebe víc zvláštní, tak mi nakonec přinesla mnohem více zkušeností do sportovního i osobního života než jsem mohl tušit. U člověka stačí drobná úprava pohledu na pro něj podstatné věci, takové co ovlivňují jeho bytí a přichází změny. U mě se to stalo. Rozhodl jsem se dát vše na jednu kartu. Uvědomil jsem si, že pokusit se zdolat vysněný vrchol a neuspět je mnohem lepší, než to nikdy nezkusit a tajně doufat. Přerušil jsem studium, všechnu energii vrhnul do tréninku, začal hledat další cesty pro zlepšení, absolvoval nejdelší soustředění v životě a to vše jen pro to, abych se pokusil splnit si sen. Zda se ten sen nakonec zhmotní? Netuším. Vím však, že ať to dopadne jakkoliv, vzejdu i z prohry se vztyčenou hlavou a pocitem, že jsem do toho dal všechno.

 

Do prvních domácích závodů jsem tak vstupoval s klidnou hlavou. Ten klid podpořila nejtvrdší zimní příprava, kterou jsem kdy prodělal, úspěchy na závodech v Austrálii, výborný pocit z nové lodě a hlavně vědomí toho, že vloni jsem v týmu nebyl a svět se nezbořil :-) Teď zpětně můžu říct, že mi klidná mysl vydržela po celou dobu. Filtr nastavený na eliminaci vnějších rušivých elementů zafungoval a závody můžu hodnotit pozitivně. Mám velkou radost z výsledků, kdy jsem se v každém závodě dokázal probít na stupně vítězů, ale mnohem podstatnější a důležitější je pro mě pocit, který mám z jezdění. Ani v jedné jízdě jsem neudělal výraznou chybu a i ve vypjatých situacích jsem dokázal předvést to na co aktuálně mám. Vše podtrhlo neskutečné množství lidí, kteří mi stiskem ruky, pochvalou nebo krátkou zprávou dali najevo jejich podporu a sympatie! Strašně moc za to děkuji!!!

 

Když se bojovalo o Olympiádu v Londýně, tak kajakářská kategorie byla rozhodnutá jako první. Už v sobotu třetím závodem si Vávra řekl o letenku a hotovo. Letos se čekalo něco obdobného. Jířa Prskavec vstupoval do nominace s pohodlným polštářem pěti bodů, vyhrál druhý závod, ale ...  nakonec jsme jediná kategorie, která nemá daného reprezentanta pro Rio. O to jediné možné místo, o tom šťastlivci, který poletí na největší sportovní svátek planety se rozhodne na nadcházejícím mistrovství Evropy. Bitva mezi mnou, Jířou a Vávrou se uzavře na pro nás ne moc známé dráze v Liptovském Mikuláši na úpatí Tater. Už není potřeba počítat a sbírat body. Karty jsou rozdané jasně. Kdo z nás tří bude nejlepší, pojede do Ria. Jen Vávra musí doufat, že Jířa při jeho vítězství obsadí až třetí místo. Lepší zakončení si nikdo nemohl vymyslet! Pro mě je to splněné přání, které jsem troufale vyslovil před pár týdny nahlas.

 

Těším se na to? Strašně!!! Bude to boj? Obrovský!!! A můj plán na závody? Asi bych to tady neměl psát, protože minimálně Jířa si tento příspěvek před spaním přečte, ale ono to žádné tajemství není. V podstatě je to strašně jednoduché. Dál se chci soustředit pouze na sebe, na své ježdění a na dobrý pocit z chvil strávených na vodě i mimo ni. Ostatní myšlenky potlačit a nechat nervovat se ostatní. Pak to všechno nějak dopadne :-)

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv