© 2019 Vít Přindiš

To byla jízda!

June 23, 2016

Cesta, na kterou jsem se strašně moc těšil, právě skončila. Jak bych jí zhodnotil? Kdybych mohl použít pouze jedno slovo, řekl bych paráda. Povedli se mi zajet dobré výsledky, ale hlavně jsem si to pořádně užil a vracím se domů znovu bohatší o nádherné zážitky. Nebudu však předbíhat a pojďme si tu cestu malinko projít.

 

Čtyři víkendy v řadě. Čtyři různé tratě a nespočet tréninkových a závodních jízd. Všechno začalo na Trnávce, kam jsem se po loňské skvělé zkušenosti znovu vydal na mistrovství v extrémním pádlování. Na mé nejoblíbenější trati je pádlování slast. Sice jsem vyměnil slalomovou loď za těžký plasťák, ale to mi ani trochu neubralo na radosti z ježdění.

 

Po pátečních trénincích, rozuměj úžasné podvečerní pádlování při západu slunce a večerní warm up párty, jsme si v sobotu dali dva závody. Sprint a fun slalom. Oba závody se mi podařilo vyhrát a vysloužil jsem si tak nejvýhodnější startovní pozici na nedělní crossový závod. O sobotní párty se raději ani nebudu zmiňovat, abych někomu nebral iluze o zodpovědném sportovci. Nicméně, nedělní ráno nasvědčovalo tomu, že to bude výborný den. Slunce svítilo, všichni měli dobrou náladu a když začal závod, každá rozjížďka přinášela drama a napětí až do samého konce. Z 64 kvalifikovaných závodníků ze soboty se postupně utvořilo finále. Závěrečný souboj tělo na tělo s Michalem Buchtelem až do posledních metrů nakonec dopadl v můj prospěch a já si tak připsal první titul mistra ČR v extrémním pádlování. Celá akce byla skvělá, naprosto jiná než na slalomových závodech a tak to má být. Jen víc takových víkendů.

 

Hned v úterý brzy ráno jsme se vydali na cestu po světových pohárech. Postupně nás čekala Itáli (Ivrea), Španělsko (La Seu de Urquell) a Franci (Pau). Všechno nádherné místa, kousek od hor a kromě tratě v Seu i výborné kanály, kde je radost jezdit. Nebudu tady popisovat jednotlivé závody, byla by to trochu nuda. Raději to trochu shrnu a hlavně rozdělím na dvě části. Klasickou slalomovou a crossovou. Ano, letos se jezdí cross i v rámci světového poháru.

 

Ze slalomu mám smíšené pocity. Žádnou jízdu jsem nezajel technicky špatně a vždy rychlostně patřili mezi pět nejlepších, ale v Itálii a Francii jsem se díky dvěma dotekům vyřadil z finále, kam si myslím letos rozhodně patřím. To je však ta krása našeho sportu :-) Naopak Španělsko vyšlo na jedničku. Místní trať nepatří k mým nejoblíbenějším a přesto se mi tam podařilo všechny porazit a vyhrát můj první svěťák. Před letní pauzou mi patří druhé místo v celkovém pořadí a rozhodně tedy bude o co bojovat v září v Troji a o týden později na finále v Tacenu.

 

Naopak s crossem můžu být 100% spokojený. Vezl jsem si na závod zbrusu novou loď Zet Toro a ta mi krásně sedla. Svědčí o tom účast ve všech finále a celkové skóre dvě zlata a jedno stříbro. Navíc to stříbro jsem si vysloužil díky mé hloupé chybě. Chybami se však člověk učí.

 

Plasťáka jsme spolu s Vávrou a Martinem Halčinem využili i mimo závody. Vyjeli jsme si do Andory a až z hlavního města jsme si sjeli poměrně těžkou řeku La Valira až za Španělské hranice. Trochu toho rozptýlení před slalomem nikdy neuškodí.

 

Aby to nevypadalo, že už mám vše hotové a teď se začnu flákat, tak se o víkendu vydám na jubilejní 20 ročník Adrenalin Cupu a o týden později si střihnu roli učitele na Hiko Whitewater kempu, který letos spolupořádám. Těším se, moc se na to těším :-)

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv