© 2019 Vít Přindiš

Výlet do země výborného jídla

November 26, 2016

Trochu tradičně, jsem po letošní dlouhé sezóně vyrazil na cesty. Vyčistit si hlavu, poznat novou kulturu a něco nového se naučit. Po loňské zkušenosti s Taiwanem, na který jsem vyrazil na tři týdny a sám, jsem letos volil Vietnam.  Na cestu jsem si vzal parťáka Ondru Křivánka, se kterým jsem letos spolupořádal tři výukové vodácké kempy. Proběhlo to vlastně tak, že jsme si jeden večer sedli u piva a probírali možnosti kam jet. Skončilo to tak, že jsme začali rovnou hledat letenky na destinace, které nás zajímají a …. Vyšel z toho Vietnam, do kterého jsme oba dva hodně chtěli.

 

Letenky jsme pořídili do Ho Chi Minova města, většina místních ho stále nazývá Saigon. Přivítala nás veliká vlhkost a betonová džungle. Trvalo nám pár dní pochopit, jak to tady vlastně funguje. Dopravní předpisy nikdy neřeší. Na ulici turistům místní nabízejí vše možné i nemožné a dopravu je nejlepší řešit pomocí levných Uberů. Po rozkoukání a návstěvě vietkongské vesnice jsme se rozhodli sestavit plán na dalších 10 dní. Ano, jeli jsme tam bez předem stanoveného plánu, kde budeme, co chceme vidět a jak se tam dostaneme. Před odjezdem jsem si koupil dobrého průvodce a lehce pročítal diskuzní fóra.

 

Sestavit plán bylo docela těžké, protože míst, která jsou ve Vietnamu zajímavé je neskutečné množství a náš čas byl velice omezený. Rozhodli jsme se tedy zaměřit na pár podstavných věcí. Chtěli jsme vidět sever i jih. Užít si džungli, pláže a města. Při promýšlení, kam vyrazit jsme rovnou koupili letenky na přelet z jihu na sever a zpět. Objednali noční lůžkový autobus a objednali přes booking ubytování.  Kostra našeho plánu tak byla vytvořena a mohli jsme se vydat na cestu.

 

Přejezd na jih v lůžkovém autobusu byl utrpení. Tedy alespoň pro mě s 181 cm. Ondra který má odhadem 165 cm zapadal do místního průměru a do přidělené kóje neměl problém zalézt. Nad ránem jsme dojeli do přístavního města Ha tien, ve kterém jsme chtěli strávit dva dny túrami a obhlídkou místních krás. Náš hlavní cíl na jihu Vietnamu však byl ostrov Phu Quoc. Ubytování jsme si zarezervovali u džungli v chatrčích u místních mladých nadšenců. Pronajali jsme si skútry a celý ostrov projeli. Musím říct, že z toho mám hodně rozporuplné pocity. Ostrov je to krásný, ale to, co se tam děje je šílené. Masivní výstavba hotelových komplexů pohltila polovinu západního pobřeží. Před pár lety v centru ostrova postavili mezinárodní letiště a obrovský zábavní park. Myslím, že to Phu Quoc bude mít za pár let za sebou.

 

Z ostrova jsme se letecky přesunuli na sever do Hanoje. Je to naprosto odlišné město od Saigonu. Takové malebnější a příjemnější. Ruch je zde podobný, jeden skútr za druhým brázdí ulice, ale bylo zde víc klidnějších míst. Pár dní jsme strávili prohlídkou města a okolí. Zajeli jsme se podívat do původního historického hlavního města, absolvovali jsme vyjížďky na loďkách, kolech a nachodili jsme desítky kilometrů.

 

Podnebí na severu je v říjnu naprosto odlišné od toho na jihu. Mnohem sušší a teplejší, takže byla jasná volba vydat se na vyhlášený ostrov Cat ba, který slouží jako jedna z nástupních stanic na výlety po Ha long bay. Zátoce tisíců ostrovů. Ostrov byl nádherný. Znovu jsme si půjčili skútry. Projeli celý ostrov, podnikli trek národním parkem, objevovali jsme místní jeskyně a samozřejmě jsme se vydali i na plavbu po Ha long bay. Dle mého je to opravdu jeden z divů světa. Naprostá nádhera!

 

Už nás čekal pouze postupný přesun do Saigonu a let do ČR. Den jsme ještě strávili v Hanoji, den v Saigonu a pak už byl čas se s Vietnamem rozloučit a poděkovat za jeho pohostinnost.

Nebudu přehánět, když řeknu, že je to překrásná země plná příjemných lidí. Všude k nám byli milí, nabízeli pomoc a vysvětlovali nám místní zvyky a kulturu. Při cestování jsme použili taxíky, autobusy, uber, mototaxi, skútry, trajekty, letadla, kola i seakajaky. A když bych měl vyzdvihnout jednu zásadní věc, tak je to místní kuchyně a její nabídka v každou denní dobu. Pho bo si prostě člověk může dát i ve tři ráno J

 

Věřím, že se do Vietnamu ještě jednou podívám, ale bojím se, že hodně věcí bude jinak.

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv