© 2019 Vít Přindiš

Tak tohle se moc nepovedlo

April 24, 2017

Přechod ze soustředění, kde bylo 30 stupňů do českého prostředí bývá většinou trochu oříšek. Zásadní je zůstat zdravý. To se mi letos bohužel nějakým záhadným způsobem nepovedlo a to i přes to, že v Čechách panovalo krásné jarní počasí. Již třetí den jsem byl na návštěvě ORL, kde mi diagnostikovali angínu a nasadili antibiotika.

 

Prostě ideální začátek další fáze přípravy, protože za týden jsme měli odjíždět na soustředění do Francie, na které jsem se opravdu moc těšil. Místní trať mám totiž hodně rád, i když na závodění to není úplně ideální volba. Pěkně jsem si tedy poležel doma a jen dva dny před odjezdem jsem si byl poprvé lehce zacvičit. Stále i ve Francii jsem ještě několik dní bral antibiotika, tak jsem všechny tréninky absolvoval volněji, abych organizmus moc neponičil. Postupně se to zlepšovalo a já tak mohl přidávat na intenzitě.

 

Nebylo to však ideální. Ten dobrý pocit, který jsem měl při tréninku v emirátech, kdy mi i sebetěžší trénink nedělal takový problém jsem nezískal zpět. Každopádně jsem odjezdil všechno a alespoň z toho jsem se mohl cítit dobře.

 

Dva týdny na trati po Pyrenejemi utekly jako voda a já se ocitl zpět v ČR. Zase alespoň na pár dní, protože se blížil první ostrý závodní pokus v německém Markkleebergu. Jedna z mých nejoblíbenějších tratí hostí tento již tradiční závod vždy v brzkém dubnovém termínu a počasí je tudíž tak trochu loterie. Zažil jsem roky, kdy i na startu sněžilo a byla ukrutná zima, ale i roky, kdy jsme se mohli opalovat.

 

Letos to byl rozhodně jeden z těch lepších roků. Sice první dva dny tréninku nás trápil silný vítr, teplota okolo šesti stupňů a déšť, nicméně se to na závody výrazně zlepšilo a přivítalo nás bezvětří a dokonce nedělní teploty ke dvaceti stupňům.

 

Samotný závod pro mě byla docela zajímavá zkušenost. V kvalifikaci jsem si o jedno místo poprvé nevyjel přímý postup do semifinále první jízdou a musel jsem jít do oprav. Ty jsem zvládl už mnohem lépe a díky vítězství jsem hladce postoupil. V semifinále to už bylo jiné. Jelo se mi dobře a trať ubíhala podle představ. Akorát se mi do plánu vloudil jeden hloupý dotek prstem na poslední pravé protivodce. No, můžete hádat, co tento dotek znamenal? Ano, zase jsem jako první nepostoupil do finále. Celkem mi chybělo asi sedm setin sekundy. Co se dá dělat, z prvního závodu sezóny si tak vezu jedenácté místo a dost věcí k přemýšlení a zlepšení směrem k blížící se nominaci!

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv