© 2019 Vít Přindiš

To nejhorší už je za námi

May 16, 2017

Letos jsem nechtěl psát žádný příspěvek před a už vůbec ne v průběhu nominace. Prostě jsem si řekl, že ho napíšu až na jejím konci a zhodnotím, co se při nominačních víkendech událo. Tyto víkendy jsou vždy jednoznačně nejhorší v celém roce. Člověk celou zimu maká a následně se během čtyř závodů snaží převést to nejlepší. Tím se rozhodne, zda bude mít ten rok možnost předvést své schopnosti i na světové scéně anebo si bude muset vymyslet jinou náplň přes léto. Prostě děs!

 

Nominaci jsem již absolvoval mnohokrát. Několikrát úspěšně, několikrát neúspěšně, ale i tak jsem před jejím startem vždy dost nervózní. Ne tak moc, jako jsem býval dřív, kdy jsem si i několik závodů dokázal prohrát jen nastavením v hlavě, ale pořád tam určitá dávka nervozity je. Pramení hlavně z toho, že systém nominace nepřipouští téměř žádné chyby. Ze čtyř závodů se počítají tří nejlepší výsledky a pokud člověk nezajede optimálně hned ten první závod, což byl letos můj případ, tak se dostane ihned pod jistý tlak na výsledky v těch dalších.

 

Už jsem to naznačil. První závod mi prostě moc nevyšel. Obsadil jsem až páté místo, což v situaci, kdy se jede o dva fleky v repre, protože Jířa Prskavec to má jisté, není dobrá výchozí pozice. Tu pětku jsem si však vysloužil svojí hloupostí. Respektive, nebyla to ani tak hloupost, jako spíš neuvážená míra risku v dané situaci. Jízda bylo dobrá, až do poslední protivodné branky, kterou jsem chtěl zbytečně urychlit. Naletěl jsem do ní, tím si připsal dvě trestné sekundy, a ještě se tam zpomalil. Ten dotek mě nakonec stál umístění nejvyšší a výsledek mě tak postavil do nepříjemné pozice hned v první nominační den.

 

Nicméně v nominaci není nikdy nic jisté, dokud není její konec. Na druhý den jsem se dokázal zkoncentrovat mnohem lépe. Nemyslel jsem na předchozí výsledek a dokázal ten den opravdu prodat své schopnosti. Jízda mi skvěle sedla a já zvítězil s téměř pětivteřinovým náskokem. To byl impulz, který jsem neskutečně potřeboval a který byl dle mého i jedním z těch zlomových okamžiků, který se projevil v druhé půlce nominace.

 

Mezi první a druhou půlkou nominace je pět dní. Pět dní, kdy člověk sice trochu trénuje, ale spíš se snaží udržet co nejvíc v pohodě a nemyslet na výsledky z prvního víkendu a ani na to, jak musí dopadnout ten druhý. Prostě takové období nejistoty.

 

Dalším zlomem letošní nominace bylo rozhodnutí o přesunutí druhé půlky nominace znovu na Trnávku. Původně plánovaná Roudnice byla již delší dobu téměř z půlky zatopená, což výrazně omezovalo možnosti tréninku a ohrožovalo i samotný závod. Já Trnávku zbožňuju a tak jsem toto rozhodnutí přivítal velice pozitivně.

 

Druhý víkend nás na Vysočině znovu přivítalo slunce. Po všech těch mrazivých trénincích, to byla opravdová odměna. Do závodu jsem vstupoval s pozitivním nastavením, a to jsem dokázal předvést hned v sobotním závodě. Jízdou spíš na jistotu, jsem obsadil druhé místo a vytvořil si tak dobrý základ do posledního závodu. Negativem toho dne bylo vítězství Ondry Tunky. Teď to neberte špatně, já mu to moc přeju! Vím, jak tvrdě maká, ale postavilo mě to do svízelné situace. On si vítězstvím zajistil repre a já se v posledním závodě musel postavit proti Vávrovi. Závodit proti někomu, s kým trénuju a komu vděčím za progres v posledních čtyřech letech, o jedno místo v týmu? To opravdu nebyl žádný med.

 

Uvědomovali jsme si složitost situace, ale nejlépe to asi zhodnotil náš trenér Pytlák. Prostě si to spolu zítra rozdáte a kdo bude mít víc štěstí, tak vyhraje. Já jsem se nacházel v trochu lepší situaci. Vávra musel vyhrát, aby mě mohl porazit a zároveň doufat, že já budu hůř než třetí. Samotný závod však nakonec dopadl zvláštně. Vávra zajel moc dobrou jízdu, která by mu na vítězství stačila, ale obdržel neskutečně přísnou, rozuměj stupidní, padesátku! Na výsledek nominace nakonec neměla vliv, protože já jsem zajel hodně rychlou jízdu, a i když jsem se jednou lehce dotknul, stačilo by mi to v případě Vávrova vítězství na třetí místo.

 

I když bych si dokázal představit lepší rozuzlení letošní nominace, tak jsem moc rád, že jsem obhájil místo v týmu a taky, že Vávra je prvním náhradníkem a budeme spolu moct objet světové poháry a užít si zase trochu srandy na světových závodech.

 

Já se teď pokusím zasoustředit na mistrovství Evropy, které se za cca 14 dní rozběhne ve Slovinsku. Na trati, kde jsem před sedmi lety absolvoval své první mistrovství světa dospělých. Tak mi držte dál palce :-)

 

 

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv