© 2019 Vít Přindiš

Splněný sen

July 12, 2017

Po náročné nominaci, kde se znovu o všem rozhodovalo až posledním závodem, jsme se okamžitě přesunuli na trať ME do Tacenu. Strávili jsme tam sice jen čtyři dny, ale využili jsme maximální množství tréninků, a i když jsem domů odjížděl dost utahaný, tak s dobrým pocitem. Doma jsme se moc neohřál, dal si den volna, následně několik tréninků a vracel se zpět do Slovinka. Celý týden před závodem jsem se cítil trochu podivně, hodně utahaně, tak mi naše fyzio Markéta naordinovala velkou dávku vitamínů, aby mě z toho dostala. Nakonec se povedlo, protože na závod jsem se již cítil mnohem lépe. Nakonec se z mého snažení vyklubal titul mistrů Evropy v hlídkách a výsledné páté místo v individuálním závodě. Tam mě malinko mrzí, že to neklaplo trochu lépe, ale tohle umístění rozhodně beru.

 

Hned po mistrovství Evropy následovalo mistrovství ČR. Pytlák (trenér) rozhodl, že ho pojedeme z plného tréninku a že hlavní bude až svěťák, který je víkend poté. Myslím, že to množství těžkých tréninků se projevilo, protože i přes to, že jsem neudělal žádnou větší chybu, tak tam nebyl takový drive a ve výsledku z toho bylo až čtvrté místo v sobotu a třetí v neděli.

 

Co se však nepovedlo o týden dřív, tak se povedlo další víkend. Troja tradičně hostila jeden ze světových pohárů a pro letošek ten úplně první. Všichni jsou při prvním velkém porovnávání formy nervózní a čekají, kdo co předvede. V loni jsme obsadili v kajakářském finále první čtyři místa, přičemž já jsem byl ten první smutný poražený mimo pódium. Letos jsem si chtěl spravit chuť a povedlo se to i s úroky. Celý závod jsem v Troji vyhrál. A to stylem výhra v semifinále i finále! Prostě pohádka. Navíc mě na stupně doprovodil druhý Jířa a třetí Němec Schubi, což je můj velký kamarád.  Odjakživa jsem si přál v Troji takový závod vyhrát a teď se mi to povedlo. V tu chvíli jsem tomu ani nechtěl věřit.

Po dvou menších oslavách byl čas na přesun na další díl svěťáku, tentokrát do Augsburgu. Před tím jsme si však ještě v úterý dopoledne střihli akademické mistrovství, kde jsme se s Jířou znovu střetli na naší domácí vodě. I tentokrát tento závod vyšel lépe pro mě a já mohl do Německa odjíždět s ještě lepším pocitem. V Augsburgu byl můj hlavní cíl vyjet si finále, což se povedlo i s dotekem. Když byl cíl splněn, chtěl jsem ve finále předvést co nejlepší jízdu, ale nejít přes hranu rizika. I to se povedlo a díky těžké závěrečné kombinaci, kde si zuby vylámalo spousty skvělých závodníků, jsem mohl na konci slavit druhé letošní vítězství. Po pěti letech jsem se stal dalším kajakářem, který dokázal vyhrát dva závody svěťáku po sobě.

 

Když bych řekl, že po mém druhém vítězství nenásledovala docela příjemná párty přímo v Augsburgu, tak bych lhal. Nicméně hned v pondělí mě čekal přejezd na třetí svěťák do Lipska. Tentokrát jsme s sebou vzal i Aki, abychom si spolu užili trochu času. Nasliboval jsem jí koupání v jezeru, brusle a prostě další pohodu venku. Tento brilantní slib mi narušila jedna maličkost, počasí. Déšť, vítr a teplota okolo 18 stupňů nevybízela k vodním radovánkám mimo kajak. Tak jsme alespoň každý den vyráželi do centra Lipska objevovat místní restaurace, kavárny a obchody. V závodě se mi tentokrát už moc nedařilo. Dohnaly mě bolesti zad, takže jsem v podstatě závodil na brufenu a to počasí tomu moc nepomohlo. Spolu s dost fyzicky náročnou tratí a větrem z toho vyšlo až 17. místo. Holt není každý den posvícení.

 

Z úvodu jste asi pochopili, že si v současné chvíli dávám malinko od pádlování volno, abych nabral síly na další náročný trénink, který nás před druhou půlkou sezóny čeká. Ten hlavní vrchol roku, mistrovství světa, je totiž až na konci v září ve francouzském Pau.

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv