© 2019 Vít Přindiš

Pohádka

October 2, 2017

Musím se na začátek trochu omluvit, že jsem si s dalším příspěvkem na blog dal dost na čas, ale nechal jsem se strhnout závodním rytmem. Po návratu ze soustředění totiž téměř okamžitě začala druhá část sezóny, která byla nakonec ještě úspěšnější než ta první, což pořád zatím nechápu, ale nebudu předbíhat, k tomu se totiž postupně dostaneme.

 

Jako první jsme se vydali na Lipno. Na moji nejoblíbenější přírodní trať v České republice, která letos hostila závěrečné dva závody českého poháru. Nutno říct, že úroveň závodů českého poháru se díky snaze mnoha lidí posunula do neskutečně profesionální roviny, kde nechybí velkoplošná obrazovka, přímé přenosy České televize, prize money, skvělý servis pro závodníky, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Závody jsem si přijel opravdu užít, a nakonec pro mě dopadly i lépe, než jsem čekal. Oba dva dny jsem zvítězil a tím také tuto celoroční soutěž celkově vyhrál. Navíc nám přálo krásné počasí a atmosféra byla parádní.

 

Z Lipna jsem se do Prahy vrátil na necelých 24 hodin. Přebalit si věci a vzít si vše potřebné na dvoutýdenní cestu po světových pohárech. Jako první zastávka nás čekala italská Ivrea. Těžká trať s ledovou mléčnou vodou, tekoucí přímo od Mont Blancu. Počasí bylo stále na naší straně a vítězná vlna mi vydržela i do tohoto závodu. Ano, vyhrál jsem třetí ze čtyř závodů světového poháru, které se zatím konaly. Vcelku dobré skóre. Vítězstvím jsem se zároveň vrátil do čela celkového hodnocení a díky výpadku průběžně vedoucího závodníka jsem získal i slibný třicetibodový náskok. Čekalo nás však ještě finále, kde se mohlo všechno úplně změnit.

Do Španělškého Sea jsem sice přijel jako aktuální lídr hodnocení, ale finálový závod je vždy dvojnásobně hodnocený a každá chyba tak ohromně bolí. Můj cíl byl jasný. Předvést co nejvíc zodpovědné jízdy, dostat se do finále a celé to rozhodnout vlastním uměním. Když si odmyslím jeden dotek v kvalifikaci, tak jsem plán splnil na 100 %. Výsledné šesté místo mi zajistilo vítězství v celkovém hodnocení a stal jsem se tak prvním českým kajakářem, který kdy světový pohár vyhrál. Tím jsem i já napsal alespoň drobnou kapitolu do kajakářské historie.

Tento úspěch přišel tak trochu v době, kdy jsem ho neplánoval. Na začátku sezóny jsme si s trenérem určili jasný cíl. Mistrovství světa. Po prvních dvou výhrách na světových pohárech jsme však plán malinko upravili a řekli si, že zkusím zabojovat o celkové umístění, ale s ohledem na MS. Že do závodních týdnů vložíme těžké tréninky, aby forma gradovala právě na náš vytyčený vrchol a závoděním neohrozili tréninkový cyklus. Sám jsem moc nevěděl, jak to fyzicky a psychicky bude klapat, ale sedlo si to, a i díky konečnému výsledku jsem byl po všech stránkách na blížící se mistrovství světa připraven nejlépe jak to jen šlo.

 

Na své třetí mistrovství v kariéře, což není moc, jsem odjížděl jako aktuální světová jednička dle mezinárodního žebříčku. Dostal jsem se tak do úplně nové role a vytvořil na sebe tlak, se kterým jsem se předtím nikdy neměl možnost vypořádat. V hlavě jsem si stále opakoval, že je to jen číslo a vše se rozhoduje na vodě, kde je úplně jedno, co má kdo na dresu. Myslím, že to zafungovalo. Nevstupoval jsem totiž do závodu jako že něco musím, ale že chci. Že chci ještě předvést jízdy, jaké jsem předváděl celý rok. Že chci ještě mít radost po dojezdu do cíle bez ohledu na výsledek.

Lepší start do mistrovství jsme si ani nemohli přát. Jako první den se jeli týmové soutěže a my jsme s Jířou a Ondrou vyhráli. Letos nás proste nikdo nikde neporazil. Vyhráli jsme mistrovství Evropy, mistrovství republiky i mistrovství světa. Už jsme tak věděli, že ani jeden z nás neodjede z Francie s prázdnou.

 

Hned druhý den se jeli naše kvalifikace. Jízdu na lehčí trati jsem zvládl úplně v klidu a postup do semifinále si pojistil z druhého místa. Semifinále se jelo až za dva dny, takže byl dostatek času na další odpočinek a relax. Semifinále je totiž nejtěžší část závodu. Ze čtyřiceti kajakářů se pouze deset nejrychlejších probojuje do finále. Prostor pro chyby je minimální a žádná se neodpouští.

 

I díky letošním úspěchům jsem do semifinále nastupoval s relativním klidem. Na těžké trati, kterou nám stavitelé vytyčili jsem si dal za cíl kvalitní, a hlavně čistou jízdu. Povedlo se. Do finále jsem proklouzl jako pátý nejrychlejší a mohl se tak připravovat ne největší finále své sportovní kariéry. Jak jsem říkal, bylo to teprve moje třetí mistrovství a úplně první finále do kterého jsem se probojoval. Protože účast ve finále byl můj hlavní cíl před mistrovstvím, měl jsem v podstatě splněno a mohl si ho náležitě užít.

Jako tradičně jsem před finále byl ještě méně nervózní než před semifinále a v hlavě jsem si řekl, že všem letos ukážu ještě jednu poslední dobrou jízdu. Až na malé drobnosti jsem s ní byl neskutečně moc spokojený a dostala mě na průběžné druhé místo o dvě setiny sekundy za Ondru Tunku, který aktuálně vedl. Vylezl jsem z vody a šel za ním do kiss and cry zóny. Měl jsem hotovo, pro letošek jsem měl splněno, už jsem nemusel nic předvádět. Mohl jsem si užít skvělý pocit po jízdě a dojezd čtyř posledních závodníků. Jeden po druhém šli za nás, až jsme nakonec s Ondrou zůstali úplně na vrchu výsledkové tabule. On se stal mistrem světa, já bral stříbro. Neřízené oslavy mohly začít a pohádka byla dokonána. 

 

Fotky Balint Vekassy ICF

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv