© 2019 Vít Přindiš

Sezóna 2018

October 11, 2018

Konečně nastal ten čas. Letošní závodní sezóna je u konce, takže ji mohu zhodnotit a říct, co se povedlo a co naopak mohlo být lepší. Hned na úvod však řeknu, že to bude pozitivní hodnocení, protože letošní rok pro mě byl znovu velice úspěšný.

Poprvé v kariéře jsem se nemusel bát o místo v reprezentaci. To mi dalo volnou roku, nemusel jsem se trápit jarní částí nevyzpytatelných nominačních bojů a mohl se soustředit na první vrchol sezóny. Tím bylo domácí mistrovství Evropy. I když jsem nebyl zdravotně stoprocentně v pořádku, tak se mi podařilo splnit si další z mých dětských snů. Vybojoval jsem stříbrnou medaili a navázal jsem tak na druhé místo z loňského mistrovství světa. Prostě nádherný vstup do sezóny.

Po mistrovství Evropy přišel blok světových pohárů, které se mi dařily tak napůl. Víc se můžete dočíst tady: https://www.vitprindis.com/single-post/2018/08/05/Portugalsko. Bylo to dost ovlivněno i tím, že jsem se učil nové cviky a snažil se pracovat na tom, aby mě záda nebolela každý den a můj stav se nezhoršoval.

Před druhou půlkou jsem jako jediný nakonec podnikl cestu do Brazílie. Organizátoři nám totiž týden před odletem zrušili plánované soustředění v Riu, tak jsem narychlo zvolil variantu tréninku ve Foz do Iquacu. Měl jsem k tomu několik důvodů: 1) Značné finanční prostředky, které svaz do soustředění investoval a byly nevratné. 2) Chtěl jsem začít trénink jinde a netrávit celé léto na trati v Troji, kde to znám a dost tréninků absolvuji v módu ROBOT. To znamená, že se člověk mnohem pomaleji učí nové věci, protože většinu průjezdů a nájezdů již dokonale zná. 3) Věděl jsem, že budu na místě mít možnost trénovat s místním týmem, kdežto v Praze bych tou dobou nejspíše trénoval sám.

Po Brazílii jsem okamžitě naskočil do druhé závodní půlky sezóny. Začala mezinárodním závodem v Troji, který se mi podařilo vyhrát. Následoval český pohár na Lipně, kde mi dvě druhá místa zajistila již třetí vítězství v celkovém pořadí českého poháru. A pokračovala světovými poháry ve Slovinsku a Španělsku. Ve Slovinsku nám bohužel závod organizátoři kvůli velké vodě zrušili, ale započítali výsledek z kvalifikace, což pro mě znamenalo desáté místo. Ve Španělsku se závod odehrál bez problémů a ve finále mě dotek dělil od medaile. Musel jsem se tak spokojit se sedmým místem, ale to mi nakonec zajistilo celkově třetí místo v celkovém hodnocení světového poháru, takže další skvělý výsledek.

Druhá půlka se vyvíjela skvěle. Zbýval jen posední závod sezóny. Mistrovství světa v Riu. Závod znovu začínal týmovým závodem a hned první den mistrovství jsme s klukama vybojovali bronz. Zvládl jsem kvalifikaci i hodně netradiční semifinále, které se jelo o den dříve, než finále. Ve finále jsem bohužel nepředvel jízdu, kterou bych si přál a na kterou jsem měl. Dotek a jedna časová ztráta na konci tratě mě odsoudila na sedmé místo. Letos asi nejčastější pozice, kterou jsem na světových závodech obsazoval. Ten samý den se jel ještě nový závod extreme slalom, ve kterém jsem se probojoval až do čtyřčleného finále, ve kterém jsem byl bohužel diskvalifikován. I když si myslím, že to rozhodnutí nebylo správné, s výrokem rozhodčích se nedalo nic dělat a já si tak připsal již druhé čtvrté místo na mistrvoství světa v této disciplíně. 

 

To byl konec. Zbalili jsme věci a tím sezóna oficiálně skončila. Já jsem poslal vybavení do Prahy a zůstal v jižní Americe. Momentálně se pohybuji po Peru a nabírám hlavně psychické síly do startu přípravy na novou sezónu, která mě hned po návratu čeká. 

 

I když je už dozávoděno, tak si přece jen mohu jeden primát připsat. Znovu jsem se dostal do čela mezinárodního žebříčku. Alespoň na zimní období, protože další vyjde až přístí rok na jaře.

 

Fotky Martin Hladík a Jakub Pláteník

 

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv