© 2019 Vít Přindiš

Jižní polokoule

April 18, 2019

Letošní podzim jsem strávil v klidu domova. To znamená, že jsem po příletu z Peru zvolil přípravu v Čechách. Asi to nezní na první pohled nijak zajímavě, ale po dvou letech, co jsem utekl před sychravými podzimními dny na Zélandu a otravoval svými fotkami z pláže lidi v zimních kabátech, to pro mě byla docela citelná změna. 

Hlavním důvodem, pro toto rozhodnutí byl fakt, že jsem chtěl změnu. Chtěl jsem si znovu odtrénovat náročný podzim v Troji. Teď to prosím nechápejte tak, že bych na Zélandu trénoval méně, to ani náhodou, ale velikou výhodou je tam prostě počasí. I ten sebe tvrdší trénink se tam absolvuje tak nějak lehčeji. Což je samozřejmě na jednu stranu moc dobře, ale já jsem si právě chtěl znovu vyzkoušet ty ledové podzimní tréninky. Trénovat s celou naší skupinou a taky strávit trochu času doma. Dalším důvodem bylo, že jsem měl cestu na Zéland naplánovanou na leden s okamžitým přesunem do Austrálie, takže cca 9 týdnů na cestách.

 

Když začnu již zmiňovaným podzimem v Čechách, tak jsem moc rád, že jsem se pro tuto variantu rozhodl. Samozřejmě jsem si mnohokrát představoval, jaké by to asi bylo, kdyby mi zrovna nemrzla hlava, ruce nebo další části těla, ale celkově mám z odtrénovaného objemu výborný pocit.  Také hlavně proto, že jsem dokázal zůstat celou dobu zdravý. Začal intenzivněji řešit vyhřezlé ploténky a v neposlední řadě, že jsem si znovu vyzkoušel tu těžší cestu. Celou tuto první fázi jsme zakončili před mým odletem do Japonska parádním večírkem naší tréninkové skupiny v oblíbené hospůdce našeho trenéra.

 

Zéland. To byla báseň. Trenér nám tedy sice naordinoval docela dost přísný tréninkový plán, ale jak už jsem říkal. Na Zélandu je to všechno tak nějak lehčí. Řeka Kaituna, na které trénujeme, má dvě místa vhodná pro trénink. Nejsou nijak obtížná, ale pro najíždění základní techniky a objemu naprosto dostačující. Navíc mezi těmito dvěma místy je asi ten nejhezčí úsek řeky, co na světe existuje. Takže ideální na po tréninkové odreagování. Navíc jsem si před odjezdem na Zéland slíbil, že si pořídím druhý surf a pokusím se co nejvíc zlepšit svoje dovednosti. Nakonec to skončilo tak, že jsem téměř každou volnou chvilku, často třeba i mezi tréninky na vodě, trávil chytáním vln.

Nejenom, že mě to jako pokaždé neskutečně bavilo, ale myslím, že jsem udělal i výrazný pokrok. Zaprvé jsem si pořídil již docela dost krátké prkno, které měří 6,1 palce, ale navíc jsem již byl schopen i pár pěkných vln chytit. Už teď se těším a vymýšlím další výlety za vlnami. Ale to je top secret. :-D

Austrálie. To už taková báseň nebyla. :-D Ne, dělám si tak trochu legraci. I když vlastně jen trochu. Jsem samozřejmě neskutečně vděčný, za možnost trénovat na jižní polokouli na olympijské trati z roku 2000, ale občas je to opravdu náročné. Hlavně psychicky. Když někomu řeknu, že jedu na X týdnů na soustředění, tak si všichni okamžitě vybaví všechna super místa dané lokace, ale realita je naprosto odlišná. Kupříkladu, letos jsme za pět týdnů tréninku měli pouze dva dny volna, kdy jsme mohli něco podniknout. Když k tomu připočteme, že městečko Penrith, ve které se trať nachází už nám toho nedokáže moc nabídnout, tak v podstatě každý den vypadá dost podobně a jediné, co se výrazně mění je dopravní špička. 

 

Na trati není člověk sám nebo ve skupince dalších 2-3 lidí jako na Zélandu, ale povětšinou s dalšími 29 závodníky z celého světa, kteří přijeli natrénovat co nejvíc a nechtějí tedy ničím ztrácet čas. O zajímavé (rozuměj vyhrocené) situace tedy není nouze. Je dán přesný časový úsek 60 minut, občas extrémně brzo ráno (6:30) nebo naopak extrémně pozdě večer (19:30) a přes to nejede vlak. 

I přes tyto negativa je však zimní trénink v Austrálii nejspíš tou nejlepší volbou. Je to sice dál a horší cesta než do Spojených Arabských Emirátů, ale celkové tréninkové podmínky jsou lepší. Vím to, protože jsem již několikrát absolvoval oboje a mám jisté srovnání.

 

Celý pobyt v Austrálii byl tedy spíše dril a každodenní cesta ubytování-trénink-ubytování-trénink-posilovna-ubytování byla hodně rutinní záležitostí. Nicméně se povedlo odtrénovat naprosto vše, co bylo v plánu, a to byl ten hlavní cíl naší cesty. O mém návratu do Čech a další části přípravy zase jindy.

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Jižní polokoule

April 18, 2019

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

October 2, 2017

August 11, 2017

Please reload

Archiv