Na cestách

March 7, 2020

Po čtyřech týdnech volna od mistrovství světa ve Španělsku jsem začal přípravu na novou sezónu 28. října. Tak trochu symbolicky jsem si v den svátku, kdy si připomínáme vznik Československa, nedal další den volna, ale pěkně první třífázový trénink. To, že mě druhý den bolelo celé tělo, snad ani nemusím psát.

Chci se na následujících řádcích spíše věnovat uplynulým čtyřem měsícům, které od mého nového začátku utekly a popsat, co jsem během nich zažíval. Dosavadní zimní příprava je totiž jednou z nejnáročnějších a zároveň nejzajímavějších, co jsem kdy zažil.

 

Samozřejmě, vynechám nudnou část, kdy jsem podstatnou část z těchto čtyř měsíců strávil přípravou v Praze, kde se třífázové tréninky střídaly s občasnými čtyřfázovými a zaměřím se na to zajímavé.  Soustředění v zahraničí. A že jich letos bylo opravdu dost.

 

Téměř ihned, týden po začátku přípravy, jsme vyrazili na soustředění na trať do Londýna, kde se již letos na jaře pojede mistrovství Evropy. Pro země, které stále nemají účastnická místa na OH do Tokia to bude poslední možnost ho pro sebe získat a pro nás dost pravděpodobně bude tento závod představovat definitivní určení českých zástupců na zmiňovanou letní olympiádu, protože již všechna místa máme vybojované z MS ve Španělsku. Soustředění to nebylo nijak extra dlouhé, ale o to bylo intenzivnější. Během osmi dní jsme v dost chladném a nevlídném počasí zvládli slušnou dávku tréninků na vodě, posilovně i na suchu. Trať v Londýně patří k jedněm z nejtěžších, takže o zajímavé momenty rozhodně nebyla nouze. Navíc jsme absolvovali soustředění v době, kdy uplynulo šest let od mého zranění, kdy jsem si při finále mezinárodního závodu rozdrtil chrupavku, musel jít na operaci a přišel o celou další sezónu. Tentokrát se naštěstí nic podobného nestalo.

 

Zanedlouho po Londýně nás čekal trochu delší výlet, na který se většina z nás ohromně těšila. Jeli jsme si poprvé ozkoušet olympijskou trať v Tokiu. O to větší bylo naše zklamání, když jsme si hned při prvním tréninku ve větru a velkém chladu říkali, že jsme raději měli zůstat doma a nikam nejezdit. Trať má opravdu hodně much a není příliš regulérní pro závod. Je velice proměnlivá, nenabízí moc stabilních ani zajímavých prvků, které by se daly trénovat. Spíše se vyznačuje vysokou hustotou překážek a rozbitými vlnami, které se neustále mění. Nedokonalost tratě jsme si vynahrazovali kvalitní gastroturistikou. Ne nadarmo je v Tokiu nejvíce Michelinských restaurací. Jen pro upřesnění. Ani jednu jsme nenavštívili, ale i tak si nesmírně pochutnávali.  

 

Období okolo Vánoc většinou trávím relativně v poklidu, mimo vodu a věnuji se jiným sportovním aktivitám. Letos jsem však dal přednost vodě a teplu a vydal se na téměř dva týdny do Spojených Arabských Emirátů. Místní trať je opravdový unikát a já se tam vždy rád vracím. Více ZDE. Nebe bez jediného mráčku, stálá teplota a nádherná chladná voda vytváří skvělé podmínky pro pádlování. Čas letěl opravdu rychle a ani jsem se nenadál a byl jsem zpět na cestě do ČR, kde mě čekali další tři týdny tréninku před odletem na hlavní část zimní přípravy do australského Penrithu.

Penrith se dá označit jako tréninková Mekka všech evropských závodníků, kteří se sem jako tažní ptáci přesouvají v zimě na trénink posledních dvacet let. Někdo na měsíc, někdo na dva a někdo zde tráví i tři měsíce zimní přípravy. Já jsem se do Austrálie vydal letos potřetí v řadě a celkově již posedmé ve své kariéře. A mohu objektivně říct, že je to opravdu skvělé místo na trénink. Poskytuje kompletní zázemí, které potřebujeme k tréninku, a navíc nám ve dnech volna, kterých je sice bohužel opravdu málo, nabízí i velké množství aktivit, které kupříkladu v Emirátech chybí. Můžeme jet do hor, které jsou na dohled z Penrithu, na některou z nepřeberného množství pláží nebo navštívit rušné velkoměsto, jakým Sydney bezpochyby je. Dohromady tak tvoří perfektní mix, aby bylo tak dlouhé soustředění snesitelné a nestalo se moc psychicky náročným.

 

Před letošním odletem panovaly docela silné obavy ohledně požárů, které Austrálii postihly a jejich dopadů na kvalitu ovzduší. My jsme do místa přijeli v době, kdy bylo nejhorší pryč a přicházela docela silná vlna dešťů, která jak pomohla v boji s ohněm, tak docela důkladně pročistila vzduch. 

Velkou výhodou tréninku v Austrálii je i možnost se každodenně porovnávat se světovou špičkou, která se sem sjíždí. Navíc je každý rok i možnost poměření aktuálních sil při otevřeném mistrovství Austrálie. Kromě domácích Australanů jedou všichni závod z plné přípravy, takže nemá o závodní formě moc cenu mluvit, jde spíše o příjemné zpestření přípravy. Přesto je ve světové konkurenci dobré uspět a mě se to letos povedlo, když jsem obsadil třetí místo. Domů jsem si tak odvezl klasicky místo medaile dřevěný bumerang a doplnil si tak domácí mini sbírku bumerangů z tohoto závodu. 

 

Aktuálně mě čeká již poslední část přípravy, která se téměř celá odehraje na domácích vodách, kde se i následně bude rozhodovat o letošní nominaci do reprezentačního družstva. Ale o tom zase někdy příště.

Please reload

Vítejte na mém blogu!

Na cestách

March 7, 2020

1/10
Please reload

Aktuální příspěvky

March 7, 2020

October 28, 2019

April 18, 2019

December 22, 2018

December 9, 2018

December 2, 2018

October 11, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Tags
Please reload

Sledujte
  • Facebook - Black Circle
  • Twitter - Black Circle
  • Instagram - Black Circle

© 2019 Vít Přindiš